1926 - 1938

Je samozřejmé, že spolek nebyl založen „na zelené louce“, ale že navázal na ochot­nickou činnost, která zde byla již od konce 19.století.

 

První české divadelní představení bylo podle archivních dokumentů sehráno 1. 11. 1887, byla to Raupachova truchlohra MLYNÁŘ A JEHO DÍTĚ, hrálo se na jednoduchém jevišti v hostinci „U Ptačí tyčky“ (později nesl název „U lukostřelce“), ještě týž měsíc pak dvě aktovky – PACIENTKA, VĚNO – hrálo se v sále „U zlaté koruny“. Divadelní činnost byla provozována v rámci českých spolků, které zde existovaly, tj. Národní jedno­ty severočeské, České besedy (předtím Měšťanská beseda a Česká řemeslnická be­seda), Sokola a České národně demokratické strany. Večírky pořádaly spolky v Besedě (byla u městského parku, naproti kostelu Československé církve) a předsta­vení hrály v hostincích „Zuř Krone“ (Mariánská ulice), „Zuř Stadt Karlsbad“ (ulice 5.května), „Herzog von Reichstadt“ (Arbesův dům) a naposledy v hostinci „Zu drei Linden“ (Národní dům, dnes v těchto místech stojí nová budova spořitelny), který byl v roce 1909 zakoupen Národní jednotou severočeskou a kde se pak odehrávala veš­kerá spolková činnost české menšiny. Češi zde byli menšinou nejen za Rakousko -Uherska, ale zůstali jí i po vzniku samostatné Československé republiky v r. 1918, i když vznik republiky umožnil přihlásit se k české národnosti většímu počtu obyvatel. Činnost českých spolků byla provázena i v době republiky mnoha obtížemi.

Po vzniku republiky se do ochotnické činnosti zapojila i vojenská posádka, která zde měla své sídlo. Tím, že česká menšina nebyla příliš početná, docházelo k tomu, že jed­ni a titíž lidé byli členy existujících českých spolků, a tak i když NJS, Beseda, Sokol a později DTJ a sociální demokrati měli své dramatické odbory, na jevišti se většinou objevovaly stejné tváře – Jan a Marie Lejskovi, Jindřich a Věra Weissovi, Hedva Šub-rová, Žofka Seidlová, Karel Špinka, Josef Bucek, František Pučelík, J. Bešťák, František Ehl, K. Pešek, p. Janda.

Nadšeně hrající ochotníci z NJS a Sokola, viditelně povzbuzeni svou činností, která se dostávala do středu kulturního zájmu hraničářů, posíleni novými pracovníky, se rozhod­li v posledním měsíci r. 1925 sestavit samostatný spolek divadelních ochotníku a sou­středit tak veškerou divadelní činnost českolipské menšiny tak říkajíc „do jedněch ru­kou „.

Jindřich WEISS na toto období vzpomíná: „Hráli jsme pro každého, kdo přišel, ale když jsme potřebovali třebas jen kus papíru na scénu, museli jsme všemožně dokazovat, že je třeba jej koupit a hlavně zaplatit z pokladny spolku, který již čekal na čistý výtěžek. Každá korporace použila tohoto příjmu na všechno jiné, jenom ne na divadlo. Pohled na chátrající jeviště volal po skutcích. Rozhodli jsme se, že budeme hrát divadlo pro divadlo a svolali do Národního domu schůzku všech přátel divadla, na které zástupci sociálních demokratu i Sokola hlasovali stejně s námi pro založení samostatného spolku. Název spolku doporučil hronovský rodák, ředitel české školy, Emil Kleprlík. Slíbil, že požádá Mistra Aloise Jiráska o souhlas, aby spolek mohl nést jeho jméno. “
Přípravný výbor zahájil práce k získání souhlasu A. Jiráska, úřední registraci spolku a vypracování stanov.

Na schůzce 4. 2. 1926 byl vypracován zápis tohoto znění:

„Níže podepsaní shromáždění na informační schůzce pojednávající o ustanovení se spolku Divadelních ochotníků v České Lípě ustanovili jsme se na stanovách pro spolek a přistoupili za první členy tohoto spolku, což svým podpisem stvrzujeme.“
V České Lípě 4. 2. 1926.

Podpisy: Emil [fleprlík, Bucek, Lejsek, Fr. Bárta, K. Špinka, V. Pazderka, Fr. Kožnar, Lejskova, Janda, J. Karbulová, M. Procházková, Ludvík Kysela, Věra Weissová (2 pod­pisy nečitelné)‘

A ještě v únoru došel toužebně očekávaný dopis Mistra A. Jiráska na adresu E. Keprlíka.

Divadelní spolek „Jirásek“ se přihlásil, jako jeden z mála v severních Čechách, za řád­ného člena vrcholného orgánu -Ústřední Matice divadelních ochotníků českých. Splnil i úřední povinnost nového spolku a ohlásil založení Městskému úřadu v České Lípě k evidenci, do níž byl zapsán pod číslem 234 a se jmény předsedy Josefa členů výboru – J. Lejska a J. Vančury.

V r. 1931 se čeští ochotníci konečně dočkali důstojných prostor, ve kterých mohli před­vádět širší veřejnosti své umění. Byl totiž dostavěn hotel Merkur a na jevišti velkého sálu s prostorným balkonem se představili českolipští ochotníci na oslavě svátku prá­ce 1. 5. představením optimistické hry Z. Štěpánka HRNÍČEK ŠTĚSTÍ. V hotelu, kde ještě tu a tam pobíhali řemeslníci, se už zkoušelo a hrálo. Do konce roku předvedli „//-ráskovci“ obecenstvu ještě čtyři hry – úsměvnou operetu VOJNO POVOL, HEJ RUP!, ob­íjenou Langerovu hru GRANDHOTEL NEVADA, drama bratří Mrštíků MARYŠA a závě­rečným představením byla hra A. M. Horákové PÁNI.

HOSTÉ SOUBORU

Snad není širší čtenářské veřejnosti neznámá praxe předních profesionálních herců, kteří často zajížděli na venkov, aby se zúčastnili pohostinským vystoupením některých představení místních ochotníků. Nejinak tomu bylo i v České Lípě: 20. 3. 1932 došlo k premiéře dlouho pečlivě studované inscenace známé hry Olgy Scheinpflugové OKÉNKO, v níž vystoupila populární Antonie NEDOŠINSKÁ po boku českolipských ochotníků M. Ládrové, K. Berana, K. Zedníka, J. Štrojzy, J. Lejska, F. Pochmana, K. Špinky, F. Kožnara a F. Pučelíka.

„Jiráskovci“ si však hluboce vážili i svých zasloužilých členů, na něž nezapomínali a k jejichž výročím pořádali jubilejní představení.

Tak 3. 9. 1932 oslavili 40 let činnosti ochotníka Josefa Exnera, na jehož počest se­hráli historickou rytírnu L. Stroupežnického VÁCLAV HROBČICKÝ Z HROBČIC a těšili se z jeho režie i účinkování. Velký rozruch a příznivý ohlas vyvolalo představení hu­dební komedie SVATEBNÍ VALČÍK, jehož tři představení- 8., 9., a 15. 10. 1932 – by­la úplně vyprodána.

Největší událostí roku pak bylo slavnostní otevření první budovy českých škol (dnešní ZŠ Dr. M.Tyrše) 28. 10. 1932. Kolem školy a hotelu Merkur se pak nadále točil téměř všechen kulturní, politický a společenský život české menšiny, ještě více odkázaný na vzájemnou podporu a pomoc všech v době hospodářské krize a nezaměstnanosti, kte­rá těžce doléhala na české pracující. Vždy připravený ku pomoci a podpoře byl i „Jirásek“.

Tak se stalo 11. 3. 1933 divadelní představení ze sportovního prostředí HERAKLES VERSUS PUMA od K. Piskoře vítanou finanční pomocí sportovnímu klubu, když výnos z představení byl věnován na výstavbu nového hřiště.

Hlediště Merkuru se stalo už natrvalo jediným místem domácích vystoupení a v r. 1933 zde „Jirásková““ sehráli celkem pět her – mj. i padesáté představení souboru, kterým byla Jiráskova LUCERNA. Zajímavou akcí ochotníků -vlastně „učitelské skupiny“ v sou­boru – bylo nastudování dvou populárních her M. Pagnola v režii učitelky Vlasty Drozdové u příležitosti l. učitelského semináře. Sehrány byly MALAJSKÝ ŠÍP a FANNY, obě s velkým úspěchem.

Na kulturní život Čechů ve městě začínala působit politická situace a oživování ně­meckého nacionalismu příkladem ze sousedství. Na vzrůstající nenávistnou a proti­českou kampaň henleinovcú odpovídali Češi zvýšeným zájmem o národní život. Desítky lidí se přihlásily i k činnosti ochotníků. A šlo o mladé lidi, zapálené do práce, kteří při­cházeli s novými plány a návrhy. V r. 1934 připravil „Jirásek“ čtyři inscenace. Mladý re­žisér O. Schútzer si vybral pro své vystoupení závažné drama F. X. Saldy DÍTĚ, pak by­la sehrána populární hra, která úspěšně prošla mnoha scénami, MEDVĚDÍ TANEC. Zajímavostí této inscenace bylo, že v repríze vytvořila hlavní roli tanečnice Anny Marie Macounová, členka „Kolára“ z Mladé Boleslavi (za M. Zedníkovou). V létě byla při­pravena oblíbená zpěvohra VESELÍ TŘI MUŠKETÝŘI, a poslední inscenací byla satiric­ká fraška AJ, AJ, AJ.

Událostí roku 1935 se stal tzv. JIRÁSKOVSKÝ PODZIM 1935, kdy během dvou měsí­ců ochotníci vystoupili šestkrát před publikem. Začínalo se 22. 9. oblíbenou hrou F. Langera VELBLOUD UCHEM JEHLY, která byla zároveň vzpomínkou na 25 let ochotnické činnosti dlouholetého zasloužilého člena a prvního předsedy „Jiráska“ Josefa Bucka, který si i s chutí zahrál. Veselohra FALEŠNÁ KOČIČKA se hrála 12. a 13. 10., tentokráte na jevišti Národního domu, 10. 11. se ,,/iráskovci“ ukázali v ko­morním dramatu STÍN – pohostinsky zde vystoupila Věra Zychová, 16. 11. to bylo dra­ma BRIGÁDA SMRTI a na závěr, 26. 11., to byl VEČER POEZIE.

REPERTOÁR

Zajímavá je volba repertoáru ochotnických souborů. Stávalo se často, že jakmile měla nějaká hra pronikavý úspěch na profesionálním jevišti, okamžitě po ní sáhli i ochotní­ci. „Jirásek“ takto nastudoval na jaře 1936 drama ze současného života, jež prošlo ví­tězně téměř po všech jevištích, LIDÉ NA KŘE od V. Vernera za režie F.Pochmana a na scéně K. Špinky. Premiéra byla na jevišti v Merkuru 5. 4. 1936. Hra a její provedení vzbudily oprávněný zájem o práci českolipských, jejichž vytrvalá činnost v kontextu kul­turního života hraničářů byla hodnocena s velkým uznáním. S touto inscenací byli če­skolipští hostovat i v Novém Boru. Obdobné to bylo i s nastudováním veselohry Miloše Kareše RYBA A HOST TŘETÍ DEN…

ZOSTŘENÍ POLITICKE SITUACE

V roce 1937 houstla politická situace. Přibývalo henleinovských protistátních provokací, za neustálého pochodování ordnerů a pořádání různých srazů s protičeskými vyhrůžkami a štvaním se měnil i repertoár divadelníků a výběr her, tak jak to viděli a cítili čeští pracující a diváci.

Největší událostí tohoto období se stalo nastudováni a provedení Čapkova dramatu BÍLA NEMOC. Tato nejúspěšnější hra sezóny byla sehrána 6. 3. a opakována 21. 3. 1937 za nepopsatelného nadšení dojatých diváků. Za režie K. Černoška a na scéně K. Špinky vystoupilo dvacet šest ochotníků “Jiráska“, zkušených herců i mladých nadšenců, zvláště pak zůstali v paměti v rolích dr. Sigelia J. Weiss, dr. Galena K. Černošek, barona Kroga K. Špinka a maršála K. Zedník.

Volba dalších her v r. 1937 padla na současná dramata, hry, které se staly průsečíkem zájmu celého národa, nad nimi narůstal mrak fašismu: 8. 5. bylo sehráno drama SRDCE NA UZDĚ od V. Verner a 26. 6. byl hrán TRANSPORT č. 20, 24. 10. se „jiráskovci“ obdivuhodně vyrovnali s obtížným a působivým dramatem V. Dyka POSEL a na závěr roku – 28. 11. – bylo sehráno silné drama ze současného života VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL od Franka Tetauera.

V průběhu roku 1937 se za spolupráce hudební školy, „Českolipské filharmonie“ a „Jiráska“ zrodil i nápad na původní hru, která by oslavila český Machův kraj. Tak vznikla původní lidová hra se zpěvy a předehrou českolipských autoru Jana Douši a Jaroslava Panáčka Modrá armáda ze života železničářů, největší složky českých obyvatel města, a se scénou na strážním domku u Máchova jezera, jejíž provedení začali ochotníci pilně připravovat na podzim r. 1938.

Politická situace se však stávala stále hrozivější, přibývalo otevřených fašistických výzev německých spoluobčanů, vyjadřujících stále více nenávist ke všemu českému. O to více sílila česká touha po rozhodné obraně. Že tato situace kultuře nikterak neprospívala, je nasnadě. Sice ještě 2. 4. 1938 si zahráli studenti gymnázia/členové „Jiráska“­ na malém jevišti sálu Střelnice veselohru CHARLEYOVA TETA, ale neustálé zhoršování politické situace s sebou přineslo i mnoho povinností v obraně státu, do které se zapojili i mnozí členové „Jiráska“. V napjaté situaci se stalo posledním představením souboru nastudování slavného dramatu K. Čapka MATKA, které bylo uvedeno 6. 8. 1938. Atmosféra inscenace, nadšení všech aktérů, kteří se snažili předvést co nejlepší výkon, a vášnivé zaujetí všech diváků vytvořily představení, na jaké se nezapomíná. Za režie K. Zedníka a na scéně K. Špinky se představili v nejlepším světle herci K. Zedník, V. Weissova, J. Dlabal, F.  Černošek, J. Blažek, K. Špinka, J. Weiss a Fr. Kožnar.

Na závěr této části historie „Jiráska“ dejme slovo opět J. Weissovi: „Pro podzimní sezónu studovaná hra Modrá armáda a připravovaný Gogolův Revizor již hrány nebyly, neboť jsme se 8. 10. 1938 z Lípy evakuovali.“

1945 - 1968

OBNOVENÍ ČINNOSTI

Činnost „Jiráska“, přerušená v r. 1938, byla obnovena brzy po osvobození naší vlasti. Již 22. 6. 1945 se ustavila KULTURNÍ JEDNOTA. Která byla organizátorem kulturního života ve městě. Divadelníci se hned ze začátku stali nejsilnější složkou nového orgánu, nejschopnější a nejaktivnější. Opřeli se o zkušené ochotníky předválečné, kteří se ihned po návratu přihlásili k činnosti např. zakládající členové „Jiráska“ Jindřich

a Věra Weissovi a František Pučelík, ochotníci a funkcionáři Josef a Marie Ládrovi, Josef Uhlíř, Karel  Zedník,   František  Rataj, Stanislav Stoklasa a další mladší a s desítkami nových osídlenců ochotníků  vytvořili  silný a  schopný  kolektiv, připravený zahájit činnost v nových podmínkách. Divadelníkům se mělo dostat i nových prostor. MNV rozhodl vytvořit z objektu dosa­vadní „nové tělocvičny“, upravené pro tyto účely v r. 1932, divadlo, s dalšími přilehlými místnostmi. Přes počáteční materiální obtíže se úprava divadla úspěšně rozeběhla. Našlo se mnoho ochotných rukou, které při úpravě pomáhaly, a tak se 27. října 1945 poprvé rozhrnula opona na jevišti Jiráskova divadla ke slavnostnímu otevření. Následovalo předání divadelní budovy předsedou MNV J. Ládrem do rukou Jaroslava Kokeše za Kulturní jednotu, Josef Uhlíř odevzdal obnovenému „Jirásku“ za chráněné doklady předválečného spolku, herec František Pučelík přečetl dva Jiráskovy dopisy českolipským ochotníkům a pak došlo na slavnostní představení, kterým nemohla být jiná hra než Jiráskova Lucerna.

Pro zaplněné hlediště za režie Slávy Cóna a ve výpravě Karla Myšáka hráli: S. Cón, Myšáková, J. Petr, J. Starý, M. Grundmanová, J. Klimešová, K. Myšák, J. Berka, Starý, Z. Grundman, J. Uhlíř, M. Ládrová, dr. K. Dvořák, E. Bušek, L. Pelc, Fr. Kubálek, M. Krajdl, M. Dvořáková, J. Šedivý, V. Voborník, Fr. Novotný a J. Kožnarová.

Ochotníci nelenili a již 7. listopadu 1945 vystoupili na jevišti Jiráskova divadla ve hře N. Pogodina Aristokrati, kterou režíroval a vypravil Karel Myšák. Posledním představením tohoto roku byl 25. prosince klasický melodram Vrchlického Námluvy Pelopovy za četné účasti diváku. Režíroval S. Cón, scénu vytvořil K. Myšák a hudbu řídil J. Weiss.

V roce 1946 se vedle „Jiráska“ odstředivou silou vytvořily menší soubory, které zkoušely působivost divadla ne vždy v klasické formě např. Mladá scéna, skupina dramatického odboru KSČ a Dětský divadelní soubor. Rozvíjela se i činnost školních souborů a dalších mládežnických kolektivů.

„Jirásek“ připravil na 18. 5. 1946 klasickou veselohru S. Macháčka Ženichové. Režisér K. Myšák se spojil k zajímavému provedení s Rybovým dechovým kvintetem, taneční úpravu provedl M. Švec. Tančil i členové skupiny Svazu české mládeže. Úprava scény byla dílem Bohdana Pudlače. S touto hrou se pak “Jirásek“ zúčastnil 23. 5. 1946 Máchova festivalu ochotnických souborů v Doksech.

Po celý březen 1947, vždy v sobotu a v neděli probíhal v Jiráskově divadle DIVADELNÍ FESTIVAL 1947, na němž se představily severočeské divadelní soubory, sice teprve nedávno založené, ale úspěšné a iniciativní. Soutěžilo sedm souborů, z našeho okresu to byli ochotníci z Mimoně, Jablonného v Podještědí, Nového Boru a Cvikova.

Na konec festivalu vystoupila mimo soutěž českolipská Mladá scéna ve hře M. Paška

Aramejská brána v režii Miloslava Havlíka 28. října 1947 sehrál celý „Jirásek“ před vyprodaným hledištěm bouřlivě při jatou klasickou hru Stroupežnického Naši furianti v režii dr. K. Dvořáka.

V březnu 1948 pak proběhl II. ročník festivalu divadelních ochotníku. Českolipští nastudovali a na jevišti Jiráskova divadla se představili s populární hrou sovětského autora L. Andrejeva TEN, KTERÝ DOSTÁVÁ POLÍČKY v režii dr. J. Vraného.

V Jiráskově divadle se však vystřídalo mnoho dalších souborů, především Liberecké divadlo se svou operou, velmi četně navštěvovanou, a činohrou, ale i divadla pražská Národní divadlo, Divadlo satiry, Žižkovské divadlo a také nově utvořený profesionální soubor z Nového Boru.

Ve velké konkurenci hostujících souborů se „Jirásek“ rozhodně neztratil. Posílen o nové členy se pustil do další činnosti. Nastudoval šest nových zajímavých her, se kterými se v r. 1949 představil domácímu publiku. Byly to hry: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI, KOLÉBKA, HLAVNÍ ZKOUŠKA, ŽIVOT VOLÁ, HLUBOKÉ KOŘENY a pro děti pohádka NEOHROŽENÝ MIKEŠ.

Dětem patřila i dvě pohádková představení z jara 1950: 4. března sehrála Mladá scéna, opírající se o zkušené herce „Jiráska“, k němuž se také kmenově hlásila, oblíbenou Andersenovu pohádku SNĚHOVÁ   KRÁLOVNA a 21. 6. pohádku HONZA V ZAKLETÉM ZÁMKU.

ČAS ZMĚN

Jiráskovo divadlo bylo v 50. letech nadále střediskem kulturní a umělecké zájmové činnosti. Divadelní představení uváděly na jeviště více než předtím zájezdové soubory profesionální; podstatně menší podíl patřil ochotníkům. Tvořily se však nové dramatické kolektivy, složené z mladých nadšenců a opírající se více než dříve o svá pracoviště. Proto se hledala nová forma řízení této činnosti, více pořadatelská a organizační. Kulturní jednota byla nahrazena novým orgánem Osvětovou besedou. 4. října 1950 bylo na závěrečné schůzi Kulturní jednoty rozhodnuto dočasně zastavit činnost dramatického odboru „Jirásek“. Herci ze souboru pak porůznu působili v nově zakládaných kolektivech.

Po za stavení činnosti souboru hráli jeho členové pod hlavičkou „Kulturní klub ROH ČSD“ 19. 5. 1951 se představili hrou V. I. Šindeláře DAREBA. Režíroval Jiří Kalvach, scénu vytvořil J. Mareček. Hráli: J.Mareček,

Šlamberová, V. Vokatý, V. Vanický, M. Dvořáková, L. Krotký, E. Voráček, J. Gabriel, A. Zajíček, O. Tavoda, Kalvach. Za dva měsíce se představuli v klasické hře J. K. Tyla LESNÍ PANNA. V režii J. Marečka, scéně Kalvacha, světla obsluhoval K. Rous a hudbu nastudovala H. Vobořilová. Za zmínku stojí vystoupení souboru, „ČSM Severočeské Včely“, který sehrál 20. 4. 1951 hudební hru K. Fořta

Z ČESKÝCH MLÝNŮ, s hudbou Emila Starého. I zde se objevila známá jména „Jiráska“ režii měl J. Kubín, hrálo se na scéně Jaroslava Vokála a s hudbou, kterou obsluhoval J. Berounský. Ten týž soubor pak v rámci oslav 100. výročí narození A. Jiráska sehrál 10. 9. 1951 na jevišti kina Jiráskovu KOLÉBKU. Posledním představením tohoto souboru v r. 1951 byla 15. 11. Gorkého hra MALOMĚŠŤÁCI v režii K. Šeby.

Divadelní sezóna tohoto roku byla za končena „Divadelním kroužkem závodního klubu ROH Svazu zaměstnanců v dopravě“ představením pro děti KAŠPÁREK TO MYSLÍ VŽDYCKY DOBŘE od M.  Veselého dne 9. 12. v režii Kalvacha, v bohaté výpravě Gabriel/Kalvach a s maskami J. Kumbery. Ještě předtím se ovšem soubor

představil nejprve 15. 9. ve Volfarticích a pak v České Lípě se hrou V. Kříže VÍTĚZSTVÍ FOŘTA MERUZALKY. Tento   soubor pokračoval v činnosti v r. 1952. Kdy na scénu přivedl pohádky JAK KAŠPÁREK SE ŠKRHOLOU A ČERTEM LAKOMCE NAPRAVILI ŽERTEM a KLUCI, DUCHOVÉ A KAŠPÁREK, obě pohádky režíroval J. Kalvach.

V roce 1952 začínal „Jirásek“ opět hrát pod svým původním názvem a pod křídly Osvětové besedy tak působil až do roku 1958. V tomto období vznikla řada zajímavých představení, jmenujme Tylovu FIDLOVAČKU. Vrchlického NOC NA KARLŠTEJNĚ, Stroupežnického PANI MINCMISTROVOU a ZVÍKOVSKÉHO RARÁŠKA , Kornejcukova MAKARA DUBRAVU, Klicperovy hry DIVOTVORNÝ KLOBOUK a HADRIANA Z ŘÍMSU,dále Stroupežnického VÁCLAVA HROBCICKÉHO Z HROBČIC, Čapkovu BÍLOU NEMOC, Molierova SGANARELLA a hry ŽENA NEJSOU HOUSLE a J.  K. TYL.  Jako režiséři se vedle J. Kalvacha prosazovali dr. Ladislav Lejcar, dr. Karel Dvořák, dr. Jan Riedl a Jaroslav Vokál.

V roce 1956 oslavoval soubor 30 let svého trvání a v průběhu roku nastudoval a předvedl hry: F. F. Samberk K. TYL, M. Brandová MALAJSKÁ ROMANCE a k oslavám Jiráskovu LUCERNU. Po oslavách 30. výročí se soubor rozhodl nastudovat hru C. Goldoniho LHÁŘ(Benátská maškaráda), tentokrát pod vedením dvou režisérů – J. Vokála a dr. K. Dvořáka.

V roce 1958 „Jirásek“ opět ustoupil od svého jména a hrál pod hlavičkou „ZK CKD“, a to až do r. 1959 (nabízely se zde lepší finanční podmínky pro zajištění činnosti souboru). Sehrány byly: (původně rozhlasová hra) NÁHUBEK, upravena režisérem dr. K. Dvořákem pro jeviště, KAMENNÝ HOST, OMYL PROFESORA SOMOLA (za účasti autora hry J. Stanislava) a nakonec Karvašovi DIPLOMATI.  Na konci r. 1959 byla činnost souboru přerušena,

patrně v důsledku uvažovaného sloučení souboru „ZK Tatra“ a „ZK ČKD“. K obnovení činnosti došlo na konci r. 1960. Soubor nesl znovu jméno „Jirásek“, jeho podporovateli se staly TATRA a ČKD. Obnovený soubor uvedl scénické pásmo DESET DNŮ, KTERÉ OTŘASLY SVĚTEM. Na realizaci tohoto představení se, poprvé v historii   souboru, podíleli i profesionální umělci, šlo o scenografa B. Mikeše a maskéra R. Kurela z Divadla E. F. Buriana

v Praze.  Nadšení obnovenému souboru ovšem příliš dlouho nevydrželo. Sice ještě stačil nastudovat dvě premiéry ZMRTVÝCHVSTÁNÍ DĚDEČKA KOLOMANA a ŽENITBU, obě v režii dr. J. Riedla, ale studovaná Macháčkova hra ŽENICHOVÉ se na premiérová prkna dostala až v r. 1963. Stagnace souboru, která trvala celý rok 1962. Pokračovala pak i těsně po premiéře v r. 1963 a ochotnická činnost „Jiráska“ byla přerušena až do r.1967.  Z plánovaných her (PAN JOHANES, SKLEP, HRDINŮM SLZY NESLUŠÍ) se tak na jeviště nepodařilo dostat ani jednu. i když se studováním poslední se ještě v r. 1963 začalo.

Někteří členové „Jiráska“ si sice zahráli s estrádním souborem ZK Nářadí, ale skutečná činnost „Jiráska“ byla   obnovena zásluhou dr. J. Riedla, M. Dvořákové, dr. L. Lejčara, J. Kalvacha, M. Ponocného, Švecové, 0. Dostála, JUDr. Rébla, M. Mildeové a p. Gabrielové, s nimiž režisér J. Riedl nastudoval hru KASAŘI a  jejíž  premiéra se konala 26. května 1967.

1969 - 1989

DALŠÍ ZAČÁTEK

Na tom, že se podařilo obnovit činnost “Jiráska” má ovšem nemalou zásluhu Marie Jiříčková, která učila na střední ekonomické škole a vedla divadelní soubor při SEŠ, ve kterém ovšem byli zapojeni i studenti ostatních středních škol. M. Jiřičková vyzvala ke spolupráci s mladými „ostřílené“ členy „Jiráska“ a tak se jí, ve vzájemném doplňování zkušeností starších a dravosti mladí, podařilo nastartovat další úspěšnou etapu v životě souboru.  První společnou inscenaci se stala Jiráskova FILOSOFSKÁ HISTORIE, jejíž premiéra se uskutečnila 29. dubna 1969. Střední generace „Jiráska“ byla zastoupena J. Kalvachem st., A. Simonem, L. Lejčarem, M. Ponocným,E. Ponocnou, S. Dupákovou, M. Dvořákovou a E. Rýdlovou, z mladých jmenujme J. Kalvachovou ml., E. Zbudilovou, M. Šenovou, V. Klapku, 0. Poláka, J. Sazamu, A. Makovičku, J. Žirovnického a J. Kalvacha ml. Vytvořil se dobrý kolektiv, a tak byla poměrně rychle nastudována další představení. Jednalo se ze začátku především o pásma poezie, která byla uváděna nejprve pod společným jménem Divadelní klub mladých a od března 1971 definitivně jako Divadelní klub Jirásek. Režisérka M. Jiříčková se hodně věnovala poezii a její recitační pásma byla uváděna převážně v kinokavárně. V období let 1969 – 1980 tak spatřila světlo světa pásma VEČER ČESKÝCH BÁSNÍKŮ, SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO K NAROZENÍ, BUĎ HODNĚ ŠTASTNO, ČLOVĚČENSTVO!, MY VŠE JSME TENKRÁT MILOVALI, Z BOUŘNÉHO ČASU JSME SE NARODILI, MILOSTNÉ VARIACE, TEBE BYCH NÁRODE, TEBE BYCH NEPŘEŽIL, ZPĚV RODNÉ ZEMI. Samozřejmě, že se soubor nevěnoval jen poezii. Po úspěšné Filosofské historii nastudoval dr. Ladislav Lejčar Goldoniho SLUHU DVOU PANŮ, M. Jiříčková SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ a Zeyerovu pohádkovou hru RADÚZ A MAHULENA. Do režisérské práce se zapojili Miloslav Ponocný, který se členy souboru nastudoval hry HOŠI, DÍVKY A PSI a MORDOVOU ROKLI. Soubor ve své tvorbě pamatoval i na dětského diváka. Jemu se režisérky věnoval Jiří Kalvach st., který uvedl pohádky KAŠPÁREK TO MYSLÍ VŽDYCKY DOBŘE a výpravnou POPELKU. Přelomovým rokem v činnosti souboru se stal rok 1972. Herci i režiséři si natolik věřil, že byla na představení hry F. Schillera ÚKLADY A LÁSKA, kterou režírovalaM. Jiříčková, pozvaná krajská soutěžní porota, a soubor sklidil nečekaný úspěch. Od tohoto představení se pak odvíjela účast souboru na nejrůznějších přehlídkách. Mladí v souboru měli zájem nejen o klasické divadlo. Ale i o malé jevištní formy, a tak se v r. 1973 podílela Marie Jiřičková s Věrou Zavřelovou na úpravě předlohy B. Lavreněva, kterou pod názvem BALADA O PORUČÍKOVI A MARJUTCE režírovala hru malých jevištních forem M. Jičíčková. lnscenace byla nominována na Šrámkův Písek. Po tomto „odskočení si“ se M. Jiříčková opět vrátila ke klasickému divadlu a vedle pásma dialogu z děl W. Shakespeara MÁ TOLIK TVÁŘÍ LÁSKA režírovala postupně ŽENSKÝ BOJ, SKLENKU KRÉTSKÉHO VÍNA a JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA. Nutno dodat, že v 70. letech se na režii recitačních pásem i některých inscenací spolu s M. Jiříčkovou podílela i Vlasta Špuláková st. V r. 1975 nastudoval se souborem režisér dr. Vladimír Moudrý inscenaci  MILOSTNÁ BLÁZNOVSTVÍ.

REŽIJNÍ DEBUTY

Mladá krev v souboru se výrazně prosazovala nejen po stránce herecké, ale neváhala se pustit  i do režie. První režisérské schopnosti si v r. 1975 vyzkoušela na pásmu poezie F. G. Lorcy PRO TEBE, SVOBODO Věra Zavřelová, která do práce souboru vnášela nové názory a postupy. Zahájila cestu Divadelního klubu Jirásek do předních řad souborů alternativního divadla. V r. 1976 nastudovala první „autorskou“ inscenaci THÉBANÉ podle Sofoklovy Antigony. Do své předčasné smrti v r. 1979 stihla realizovat hry HRAJTE DÁL, úspěšná STRAŠIDLA, KAPESNÍK NEBO VATU? podle Aristofana a pásmo poezie JÁ SE TAM VRÁTÍM. Její štafetu přebral další z mladých, dosud jen herec, ale od r. 1 976 i režisér, dr. Václav Klapka. Jeho režijním debutem byly Čapkovy APOKRYFY. na které navázal v r. 1977 hrou bratří Čapků ZE ŽIVOTA HMYZU.

HERECKÁ AKADEMIE

Z podnětu mladých a díky iniciativě Věry Zavřelové byla v r. 1979 zahájena dvouletá Lidová akademie herectví pod vedením pedagogů DAMU dr. Josefa Vinaře a doc. Jaroslava Vostrého. Z ní vyšla skupina čtrnácti hercu, která absolvovala vyloženě „laboratorní“ inscenace, v nichž zkoušela nové postupy a principy  (1982 – SEN KRALEVICE HAMLETA, jímž začínala na veřejnosti nová cesta této skupiny a 1983 – OIDIPUS podle Sofokla).

DALŠÍ ČINNOST SOUBORU

Režijními debuty Věry Zavřelové a dr. Václava Klapky došlo k rozrůznění činnosti souboru a k vytvoření několika, dá se říci, tvůrčích skupin. Klasické divadelní tvorbě se nadále věnovala M. Jiřičková, pod jejímž režijním vedením vznikly v letech 1976 – 1989 inscenace pro dospělé (bylo jich deset), z nichž k nejúspěšnějším patřily hry LUCERNA, ROMEO A JULIE DNES NEHRAJÍ, HADRIÁN Z ŘÍMSŮ, JAK NAJÍT TU PRAVOU, NOC PASTÝŘŮ, DIVOTVORNÝ KLOBOUK, COMMEDIA FINITA, dvě představení pro děti a dvě literárně dramatická pásma. Dětskému divákovi se nadále věnoval Jiří Kalvach st. Pohádkami ČERTIMLÝN a PASÁČEK VEPŘŮ. V r. 1983 se k němu přidružila svým režijním debutem Jana Važanová (Kalvachová ml.) pohádkou O PIHOVATÉ PRINCEZNĚ. Na poli tvorby pro dospělé v r.1981 režijně debutovala Helena Ježková hrou Z. Kaloče MEJDAN NA PÍSKU, v r. 1982 dr. Miroslav Kučaba představením LÁSKA A SMRT EMY B., které bylo jakousi koláží dialogu, zdramatizovaných podle románu G. Flauberta Paní Bovaryová (autor Jan Tichý). V r. 1984 se dospělým režijně představila J. Važanová večerem poezie italských renesančních básníků ROKY MOU DÁVNOU VĚRNOST NEZMĚNILY, k níž přizvala jako spolu účinkující známou skupinu bratří Traxlerů. V r. 1986 pak realizovala literární pásmo o A. Jiráskovi NA SLOVÍČKO, MISTŘE!

VELKÉ ÚSPĚCHY

Po svém režijním debutu a komorním představení podle Malého prince s názvem PRINC A TY zaznamenal dr. V. Klapka velký úspěch se hrou SPOLEČNÍCI ŘÁDÍ a v r. 1985 vytvořila jeho herecká skupina v jeho režii jedno z nejreprezentativnějších představení alternativního divadla osmdesátých let JAK SE VÁM LÍBÍ JAK SE VÁM LÍBÍ? Citujeme prof. Jana Císaře: „Představení znamenalo jeden z vrcholů

„autorské“ podoby alternatívního divadla a také druhé fáze vývoje českého amatérského divadla v letech normalizace. S bohatou imaginativností a hravosti herectví transformovalo řadu témat slavné Shakespearovy komedie Jak se vám libí do témat zcela osobních, jež byla sdělována s komediální lehkostí a sugestivností.“ Odtud se pak odvíjela kariéra naší herečky Hany Sršňové, kterou po úspěšném uvedení inscenace na Jiráskově Hronově coby elévku odlákal režisér Rajmont do tehdejšího Činoherního studia Ústí nad Labem, ale také výjezdy souboru do zahraničí (NSR, NDR, Belgie) a první uvedení „Jiráska“ v ČST. Následoval rozporně hodnocený KRÁL LEAR a autorská hra HENRYK. Tento komediální kousek o hledání smyslu života vycestoval v říjnu 1989 do japonské Jokohamy, kde soubor strávil deset nezapomenutelných dní a vrátil se přesně šestnáct dní před listopadovou revolucí.

Další inscenací, kterou uvedla ČST, byl Bulgakovův MISTR A MARKÉTKA, v Klapkově dramatizaci i režii. Všichni, kteří stráviIi v Praze týden při natáčení, na tuto dobu nezapomenou. Tato inscenace byla také uvedena v Rakousku. Za zmínku stojí skvělá hudební složka Jaroslava Fotra. Skupina dr. V. Klapky chytla za pačesy i porevoluční čas, a tak bylo realizováno čtené divadlo Havlovo VYROZUMĚNÍ. Byl únor 1990 a divadlo praskalo ve švech. V červnu pak byla na světě pohádka O LÍNÝCH STRAŠIDLECH, režijní debut Milana Opaska. Závěr roku byl ve znamení recitačního pásma SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO K NAROZENÍ režii M. Jiřičkové.

1990 - 2006

PODNIKATELSKÁ PAUZA A JEDEME DÁL

V letech 1991-1993 nastala v hektické práci souboru přestávka. Spousta lidí se vrhla na podnikání a příval práce je zcela zahltil. Proto v tomto období vznikly ve všech tvůrčích skupinách pouze tři premiéry. Vlastimil Vik režíroval divadlo poezie VÁŠNIVÝ POUTNÍK, M. Opasek pohádku O HONZOVI A VÍLE VERUNCE a dr. V. Klapka vystupoval s monodramatem NOC S HAMLETEM. Podnikatelská přestávka však netrvala dlouho. Miroslav Kolář v závěru r. 1993 pohostinsky zrežíroval Smočkovu komedii PODIVNÉ ODPOLEDNE dr. ZVONKA BURKEHO, premiéra byla uvedena na Českolipském divadelním podzimu 18. 11. 1 993.  Hra byla úspěšně rok a půl reprízována a Její derniéra se uskutečnila v červnu 1995 na festivalu komedií v Rakousku. V r. 1994 následovala v režii V. Klapky hra PLAY MACBETH a BERENIKA v režii M. Jiřičkové. M. Opaska stále lákaly pohádky, a tak odevzdal svou třetí, VODNÍKA MAŘENKU (uvedl ji v létě i v Lesním divadle ve Sloupu}. V následujícím období nabírala na obrátkách opět práce skupiny V.Klapky. V období 1995-2000 přišla se čtyřmi premiérami, veskrze úspěšnými, které podnikaly vítězná tažení na nejrůznějších přehlídkách, od krajských až po Hronov. Byly to inscenace: REVIZOR, SEN V NOCI SVATOJÁNSKÉ, TŘI SESTRY a Klapkův autorský text ODYSSEOVA CESTA

Z dalších režiséru se představila M. Jiřičková dvěma inscenacemi BENÁTSKOU MAŠKARÁDOU a ZKROCENÍM ZLÉ ŽENY, M. Kolář uvedl na scénu Gombrowiczovu YVONNU a výjev O NAROZENÍ JEŽÍŠE. M. Opasek se připojil svou čtvrtou pohádkou ŽENICH PRO ČERTICI. Do souboru také přichází dr. František Zborník a 11. 5. 2001 uvedení autorskou NA DRUHÉ STRANĚ ŘEKY.

HISTORIE „DKJ“ POKRAČUJE

V letech 2002-2006 vyvíjela činnost skupina režiséra Václava Klapky, který v průběhu těchto let přivedl na scénu celkem čtyři premiéry divadelních her, realizována byla i dvě pásma, na kterých se režijně a dramaturgicky podíleli Miroslav Kučaba a Jana Kolářová. Čtyři divadelní hry a pásmo veršů měly svou premiéru na prknech Jiráskova divadla, pásmo monologů a dialogů pak v Galerii v Novém Boru. Vedle tradičních „divadelních štací“ se v letech 2005 a 2006 hrálo i v rekonstruovaném Lesním divadle ve Sloupu v Čechách. Reprízy Psa baskervillského soubor sehrál i v Činoherním klubu v Praze a v Městském divadle v Mostě. Ovšem nejdále se dostala repríza Višňového sadu, který reprezentoval ČR v r. 2004 v Chuncheonu (Jižní Korea). Tato akce se mohla uskutečnit díky finanční podpoře Města Česká Lípa a Ministerstva kultury ČR a soubor si z cesty přivezl mnoho   zajímavých poznatků a zážitků, které pak zprostředkoval návštěvníkům Jiráskova divadla formou výstavy Divadelní klub Jirásek a Jižní Korea v rámci XXVIII. ročníku ČDP. Inscenace DKJ zastupuje Umělecká agentura AGNEZ Mirka Koláře.

JAK SLAVÍME 80. VÝROČÍ ZALOŽENÍ „JIRÁSKA“?

Oslavy 80. výročí založení divadelního souboru Jirásek jsou spojeny s XXX. ročníkem Českolipského divadelního podzimu, který se koná ve dnech 23. – 25. listopadu 2006. Jeho součástí jsou divadelní představení: Groteska (Jihlava), Hra lásky a náhody (Horní Počernice), Pohádky z kočárku (Litvínov) a Holmesiáda (DKJ). Ve foyeru 1. patra Jiráskova divadla je instalována výstava DK Jirásek ve třiceti letech ČDP. Jsou pozváni bývalí i současní členové „Jiráska“, kteří by měli zhlédnout závěrečné představení ČDP – Holmesiádu. V hotelu Merkur proběhnou závěrečné oslavy 80. výročí v rámci Společenského večera. Součástí   bude ocenění zasloužilých členů souboru a v programu se vedle předtančení objeví i některé divadelní ukázky. Účast přislíbil herec Martin Štěpánek. Prostředí hotelu Merkur bylo vybráno z „pamětnických“ důvodů. V r. 1931 byl hotel dostavěn, čeští ochotníci tak získali nové, důstojné prostředí a 1. 5. téhož roku zde členové „Jiráska“ sehráli představení hry Zdeňka Štěpánka Hrníček štěstí.

2007 - 2011

Jirásek je v těchto letech v malém útlumu, ale i tak v roce 2007 František Zborník píše svoji autorskou hru Pension pro Mikiho Vika a Karla Bělohubého. Vedle nich se také v inscenaci objeví Vlaďka Zborníková a Tereza Šťastná (Lačná) a Pension se opět probojuje v roce 2008 na Jiráskův Hronov. Nutno dodat, že je to na devět dlouhých let naposledy, co se sem Jirásci probojovali.

V roce 2008 přichází Václav Klapka s inscenací Obři dona Quijota, ta se dostane na národní činoherní přehlídku, v roce 2009 soubor pouze reprízuje hotové inscenace, a to Pension, které má v tomto roce 2 reprízy a Obři dona Quijota se 13 reprízami.

V roce 2010 se vrací soubor opět k Čechovovi a udělá dvě jeho aktovky Medvěd a Výročí. Během toho roku uskuteční soubor pouze deset repríz, a to dvě reprízy Psa Baskervilského a 8 repríz zmíněných Aktovek, které se hrají i na národní činoherní přehlídce. Soubor je evidentně v tvůrčí krizi, která vrcholí v roce 2011, kdy není žádná nová premiéra a odehraje se pouze 10 představení.

Jirásek těžké časy už zažil a zvládl. Do souboru v těchto letech ale nepřicházeli noví lidé, nápady na inscenace nebyly. Ale jak nyní vidíme, vše se v dobré obrátilo a Jirásek svou krizi přežil. V dalších letech se stal opět stálicí na české amatérské scéně a také velkou součástí kulturního života v České Lípě.

2012 - 2018

Rok 2012 je pro Jirásek zlomový, na konci března se po mnoha letech mění předseda spolku. Janu Kolářovou střídá František Zborník. Začíná se zkoušet nová inscenace „Tři muži ve člunu a pes“ a do souboru přichází nové mladé tváře, mezi kterými je Jiří Gottlieber, Jakub Neumayer nebo Lucie Kučerová (Bernátová).

Premiéra zkoušené inscenace je na podzim roku 2012 na Českolipském divadelním podzimu, který rovněž prochází malým vzkříšením a od roku 2012 nabírá čím dál větší společenský i kulturní rozměr v České Lípě.

Další krásnou novou tradicí je silvestrovské představení, kterým je poprvé Pes Baskervilský.

Jirásek jako by po letech stagnace nabral nový dech a tak v lednu 2013 Václav Klapka rozjíždí remake inscenace Jak se vám líbí Jak se vám líbí? s novým obsazením. Tento remake je první inscenací pro Štěpána Kňákala v souboru, premiéra je hned v červnu téhož roku.

 

Proud nových lidí do Jiráska neustává a do další inscenace Maratův Sade opět přijde nová mladá krev. Premiéra „Marata“ není na Českolipském podzimu, ale až v lednu 2015. Ale Jirásek tvoří, a dokonce v roce 2014 opráší pro Silvestra inscenaci Revizor.

 

Rok 2015 je ve znamení zájezdů inscenací, jezdí se s Jak se Vám líbí Jak se Vám líbí? i Maratem. Ten se dokonce podívá na konci prázdnin na Slovensko do Martina na Scénickou Žatvu, která je obdobou českého Jiráskova Hronova. Jezdí se ale i s Revizorem, inscenace Tři muži ve člunu a pes má derniéru.

V roce 2016 Václav Klapka začne zkoušet inscenaci Commedie a la carte založenou na principech komedie dell arte a improvizaci, premiéra je po letech na Českolipském podzimu.

Následující rok 2017 se začíná zkoušet inscenace Františka Zborníka Legenda o lesích a lidech, která má premiéru na Českolipském divadelním podzimu. O rok později přichází změna ve vedení spolku. Ze zdravotní důvodů předsednictví opouští František Zborník a předsedkyní se stává Dita Krčmářová. Jirásek se se svolením Václava Klapky vrátí k inscenaci Sen v noci svatojánské, která se nazkouší i s některými herci z původního obsazení. Premiéra se opět konala na Českolipském divadelním podzimu.

Soubor ale postihne na začátku října 2018 těžká rána, po dlouhé a těžké nemoci tento svět opouští František Zborník.

Pohřeb se koná v divadle a František má na svém posledním představení plný sál divadelníků z celé republiky, kteří ho doprovodili dlouhým potleskem ve stoje na jeho poslední cestu.

2019 - 2020

Rok 2019 byl ve znamení zkoušení. Již zmíněný Hamlet, který se začal zkoušet už na podzim 2018, nastolil Jiráskům jasnou a náročnou cestu pro rok 2019.

Zároveň byl rok 2019 také vzpomínám na Františka Zborníka, kdy se v březnu uskutečnil malý festival jeho her v Jiráskově divadle. Přivítali jsme zde soubory z Písku a Dobronína, se kterými František spolupracoval.

Vše pak vyvrcholilo na Jiráskově Hronově, kde byla vzpomínková výstava a také Jirásek sehrál dvě představení Legendy o lesích a lidech. Všichni, kdo byli zejména na druhém představení v hronovském Jiráskově divadle, cítili, že v tu chvíli byl František s námi se všemi.

Českolipský divadelní podzim přivítal hosty ze Slovenska a také svého ztraceného syna Přemysla Bureše. Vrcholem přehlídky se však stala premiéra inscenace Jirásků Hamlet v režii Václava Klapky. Na silvestrovské představení sehrál Jirásek opět Sen v noci svatojánské. V prosinci 2019 proběhla první zkouška inscenace Černá komedie v první režii Štěpána Kňákala.

Rok 2020 však můžeme nazvat asi nejdivočejším za posledních 20 let a to samozřejmě i pro Jirásek. Zkoušení inscenace Černá komedie bylo kvůli covidovým restrikcím v listopadu 2020 nadobro ukončeno. Umění však zcela nezastaví ani covid, a proto v dubnu 2020 odvysílal Jirásek svoji první rozhlasovou hru.

Covid ale samozřejmě výrazně zasáhl do přehlídkového systému amatérského divadla. Jirásek na Lounském divadlení stihl odehrát Hamleta dva dny před uzavřením všech divadel a byl nominován na národní přehlídku do Volyně. Ta kvůli restrikcím neproběhla, ale díky mimořádné změně pravidel se Hamlet dostal rovnou na Jiráskův Hronov.

Přišel ale podzim a s tím další vlna restrikcí, které se mimo jiné dotkly i živé kultury, tedy i Českolipského divadelního podzimu. Díky nemožnosti zkoušet během roku nebyla nachystána od Jiráska žádná premiéra, ale program festivalu byl připravený opět na pět dní.
Týden před začátkem festivalu ale došlo k takovému zpřísnění pravidel, že nebylo možné festival uskutečnit. Českolipský divadelní podzim tak proběhl pouze v sobotu. Byla uvedena dvě představení, a to Chleba o dvou kůrkách Divadelního klubu mladých a Commedia a lá carte Divadelního klubu Jirásek. Ta se stala poslední inscenací odehranou na starém jevišti ve starém Jiráskově divadle, než se dveře tohoto kulturního stánku na tři roky uzavřely kvůli celkové rekonstrukci.

2021 - 2025

Covidové roky znamenaly pro celé amatérské divadlo velký šok. Divadelní klub Jirásek se ale covidu postavil po svém.

V roce 2021 se měla již zkoušet inscenace Matka Kuráž, ale kvůli velkému počtu lidí v hereckém ansámblu a restrikcím nebylo možné takto velké představení zkoušet.

V březnu proto začala malá část souboru zkoušet Sarterovo S vyloučením veřejnosti. Zkoušky probíhaly nejprve on-line a od dubna se již aktéři potkávali u sebe v bytech a tuto jednoaktovku dávali dohromady. S vyloučením veřejnosti byl v Jirásku také režijní debut Štěpána Kňákala.

Ale ani Václav Klapka nezahálel a s Vlaďkou Zborníkovou v červnu 2021 odpremiérovali inscenaci Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka.

V srpnu na Jiráskově Hronově byl soubor oceněn cenou Pavla Dostála za přínos amatérskému divadlu. U této příležitosti byla v Jiráskově divadle v Hronově výstava souboru a také zde Jirásci zahráli představení Sen v noci svatojánské.

Kvůli probíhající rekonstrukci Jiráskova divadla se Českolipský divadelní podzim odehrál ve dvou městech, a to v Novém Boru, kde se hrálo první týden od čtvrtka do soboty a druhý týden opět od čtvrtka do soboty v České Lípě v kulturním domě Crystal. Zde si odehráli své premiéry jak Václav Klapka, tak Štěpán Kňákal. Obě inscenace se také probojovaly na Jiráskův Hronov.

Uvolňující se restrikce v roce 2022 dovolily souboru zkoušet inscenaci s větším obsazením. A proto mohla mít premiéru inscenace Lakomec. Rok 2023 pak byl zlomový. Život se vracel k normálu, a navíc v září 2023 bylo po tříleté rekonstrukci otevřeno Jiráskovo divadlo.

V rámci pětidenního otevíracího programu byl Jirásek vidět. Nejprve sehrál představení Lakomec, a v doprovodném programu provedl diváky po divadle obrazy z Lucerny. A na úplný závěr pěti denního maratonu uvedl Sen v noci svatojánské.

Otevřením divadla to vše začalo, o necelé tři týdny se do divadla vrátil Českolipský divadelní podzim, který opět ukončoval Jirásek svou premiérou, a to Ženitbou od Štěpána Kňákala.

Vrátila se také tradice v podobě silvestrovských představení, kdy byl sehrán Lakomec, všechna představení Jirásků od otevření divadla byla vyprodaná. Povzbuzeni diváckým zájmem se soubor v listopadu 2023 pustil do přípravy odložené inscenace Václava Klapky „Matka Kuráž“.

Václava Klapka v roce 2025 zaznamenal úspěch s inscenací Matka Kuráž, která se hrála na Jiráskové Hronově. A v roce 2025 zrežíroval inscenaci Srnky.

 Štěpán Kňákal v roce 2024 též uvedl inscenaci Ženitba na Jiráskově Hronově a v roce 2025   od premiéroval 2025 Inscenaci Lidská tragikomedie